Co bylo, kde je?

 Všechna duševní hnutí, kterými jsem kdysi prošla, ta pořádná která nedají spát, jsou dnes pryč. Už nevyvolávají odezvu strachu, úzkosti, nejistoty ani vzteku a dávno mě netrápí.

 Začala jsem to časem pozorovat tak, že jsem se přenesla do budoucnosti a z této perspektivy jsem pohlédla na dnešek zpět. Uviděla jsem, že každé trápení v řadě dní splyne a i se svými starosti zmizí, až nakonec zbledne tak, že jen stěží na ty dny dokážu živě vzpomenout.

Jakoby nikdy nebyla ona intenzívní trápení. Tak se ptám, proč už dnes si toto neuvědomit pro dnešek, nenechávat se vyvádět z míry, stejně i to pomine, také. Tedy nějaké úzkosti nemusí ani začít! Výsledek je týž ve smyslu, že to jednou bude pryč, ale výhoda je v tom, že duše a tělo jsou i dnes v pohodě. Dobro je i v tom, že si do budoucna neseji na tělesné problémy (nemoci) v důsledku dnešních nepřiměřených emocí.

Mohu se naučit žít teď a tady, dnes v harmonii. Každý den mi k tomu skýtá učební látku. Novou šanci, zvládnu ji lépe, než dřív?